Po deseti letech soudních jednání padl rozsudek. Nejvyšší soud odmítl dovolání obžalovaných- Šimona, Filipa a Běhunčíka, kteří podali dovolání do rozsudku. Je tady pravomocný rozsudek s podmíněnými tresty.

Někdo může mít názor, že trestná činnost, popsaná v obžalobě, si zasloužila vyšší tresty. Toto je však zbytečné komentovat.  Každý si jistě udělá názor sám, zejména když zjistí, jak dlouho se soudní přelíčení vedlo před okresním soudem v Benešově. Kdo se zúčastnil častěji soudních přelíčení, tak ztrácel důvěru v českou justici. Skutečnost, že padl aspoň takový rozsudek, je zásluhou Nejvyššího soudu.

Další otázkou, a pro poškozené jistě důležitější je jistě skutečnost, kdy dostanou do svého držení  odcizený rodinný obraz. Na připomenutí- obraz byl odcizen již v roce 1992.

Rozsudek NS se zabýval jednou velmi důležitou skutečností. Tou bylo, zda poslední držitel obrazu Běhunčík nabyl obraz v dobré víře. Podle soudu jej v dobré víře nenabyl. Je to jistě důležité poučení pro další kupující, aby se důsledně zajímali o původ kupovaných předmětů. Pokud tak nebudou postupovat, může se stát, že o zakoupený předmět přijdou, a tím i o vložené peníze.

Z případu plyne ještě jedna důležitá zkušenost. Ne všichni znalci  mají dostatečnou morální úroveň. Odcizený obraz Toyenky se  na trhu po krádeži objevil, ale jeden uznávaný kunsthistorik, který jej měl několikrát v ruce v době, kdy byl obraz vedený jako odcizený, tuto skutečnost nesdělil poškozeným. Tristní zjištění.

Celé články si můžete přečíst v sekci Zajímavé odkazy.