3. února, 2015

Kurátorka Marion True je jistě ukázkou odborného pracovníka významného muzea, který pravděpodobně postupoval podle přísloví–Káže vodu, pije víno. Přestože prosazovala, že budou nakupovány předměty s jasným a legálním původem, neubránila se opaku. Článek ukazuje, jakým nebezpečím je pro významné paměťové instituce rovněž padělání původu předmětu, který by se měl stát součástí sbírky. Jednou a snad jedinou z cest je výrazně omezit nákupy předmětů, zejména z rizikových oblastí a kultur. Nákupy předmětů za velké částky, které nejsou dostatečně prověřované, stimulují trestnou činnost. V současné době je situace ještě komplikovanější s ohledem na rozvraty států v severní Africe a na Blízkém a Středním Východě. Stále více se ukazuje význam databází sbírek a odcizených předmětů.

Za pozornost stojí skutečnost, jakým True ovlivňovala tvorbu sbírky s předměty pochybného původu s vědomím, že se následně dostanou do Getty. Tato situace vede k zamyšlení, že takové, rádoby odborně a kvalitně vedené sbírky, mohou obsahovat kradené či padělané předměty. Takové nebezpečí se může týkat i sbírek českého umění zejména poté, co jsou předměty nakoupeny z takové, rádoby kvalitní sbírky.
Paní Marion True rovněž zabloudila pokud se týká vztahu s obchodníky. Zabloudila v termínech jako je korupce, klientelismus, střet zájmů, vlastní prospěch. Jaký je tedy důsledek její činnosti? Je jím jistě poškození dobrého jména Muzea Getty a stimulace trhu s kradeným a možná padělaným uměním.
Můžeme jen doufat, že se podobné praktiky v Česku nerozvinou. Kromě doufání je občas vhodná i nezbytná kontrola.

Celý článek k přečtení zde.