Aktuality

Aktuality

Falza obrazů Andreje Bělocvětova

Poslední dobou se na trhu objevuje velké množství falz tohoto významného malíře. Jedná se o internetové i kamenné galerie. Falzifikátoři se snaží využít skutečnosti, že autorova díla jsou v současné době velmi vyhledávaná a také jeho mimořádné plodnosti i mnohotvárnosti tvůrčích období. Velmi důležitou skutečností je i to, že signatury falz se velmi liší od pravých signatur autora, zatímco mezi sebou vykazují značnou podobnost. To vede k zamyšlení, zda nepocházejí od jednoho autora. Ztěchto důvodů chceme veřejnost v co největší možné míře upozorňovat na falza děl tohoto malíře. Předmětné pochybné obrazy najdete v našem seznamu: Falza-pochybné autorství.

Falza ve francouzském muzeu

V jihofrancouzském městě Elne bylo zjištěno, že více než polovina vystavených děl malíře Terruse jsou padělky. Starosta to popisuje jako katastrofu. Základní otázkou je, jak se padělky do muzea dostaly. Případ budeme sledovat, abychom se dozvěděli, kdo je za to odpovědný. Ostatně tak složité by to být nemělo. Něco podobného přeci máme i v našem Národním muzeu. Zde se taky ostatně tešíme na zjištění odpovědnosti. Ještě jedna věc je zajímavá, a to, že se falza dostávají i do muzeí a galerií, kde nejsou zrovna globálně významní malíři, ale ti regionální. Takové případy najdeme i u nás. Z těchto případů vyplývá ještě jedna věc. Výkupní komise by měly při nákupu věnovat velkou pozornost všem okolnostem ohledně nakupovaného předmětu.

https://www.lidovky.cz

Národní muzeum střeží v trezoru sklo místo diamantu

Česká televize nás v Událostech dne 5.3.2018 od 27.30 minuty informovala o skutečnosti, se kterou přišel server Hlídací pes, že v Národním muzeu je ve sbírce drahých kamenů místo 3.největšího diamantu sklo a místo přírodního safíru safír syntetický. Zarážející je několik skutečností. Nový kurátor sbírky Lukáš Zahradníček se podivuje, že se na uvedené problémy přichází až v posledních letech a zároveň uvádí, že polovina rubínů ve sbírce jsou syntetika.
Vedení Národního muzea se podivuje nad tím, jak se to mohlo stát. Dva předchozí kurátoři sbírky byli odborníci. Je třeba se podivovat nad tím, že vedení muzea dlouho zjišťovalo, zda kameny nejsou uloženy jinde. Snažilo se dopátrat, zda nedošlo k záměně neodborností. Zde můžeme říci, že tento směr zjišťování je zcela mylný. Je přeci jasné, že došlo k neodbornému nákupu či podvodu již při nákupu, či podvodné záměně-krádeži ve sbírce. Věc nemusí být promlčená, neví se přeci, kdy k záměně došlo! Tento případ ukázal, jak je důležitá morálka kurátorů sbírek a zároveň jejich kontrola. V Národním muzeu se kontrola evidentně zanedbala!
Zdroje:
https://www.info.cz
http://www.ceskatelevize.cz - Falešné drahokamy v Národním muzeu

Čro Plus 11.3. reportáž o krádeži
Kurátor Lukáš Zahradníček říká, že polovina safírů ve sbírce je umělých. Prý se udělá revize sbírek a pak se z padělků udělá výstava. To je skvělé, ale skvělejší by bylo, kdyby se ukázalo na pachatele, který to způsobil či ukradl!

Německé soudnictví je náš vzor

Po 3 letech byli ve Wiesbadenu odsouzení 2 pachatelé za podvod a padělání původu obrazů. Jednalo se o padělání ruské avantgardy. Jména pachatelů a galerie SNZ by bylo dobré si zapamatovat a při nákupu uměleckých děl to držet v patrnosti. Z případu plyne poučení, že pachatelé jsou daleko vpředu, jsou si vědomi důležitosti původu obrazů a právě ten padělají. Plyne z toho, že při prověřování obrazu bude potřeba se věnovat ve zvýšené míře právě dokladům o provenienci. Soudci uvedli, že neexistují důkazy o tom, že falešné obrazy byly vyrobeny na žádost obžalovaných. To taky nebylo třeba, padělaných obrazů, lepších či horších, koluje ve světe umění, ve sbírkách i na internetu nekonečné množství. Rozhoduje věrohodnost legend o původu obrazů! S tím je spojené ovlivňování znalců! A ještě jednu věc soud ukázal, a to propojení s organizací jménem "Mezinárodní komora ruského modernismu" (Incorm), která ověrovala původ děl. Zde je zase ukázáno na propojení na pařížského "odborníka" Jeana Chauvelina, který byl součástí Incorm a dodával galerii SNZ certifikáty pro "nepochybně pravé" obrazy. To už je příběh o ostudě v Gentu a Tours. Je potřeba si přát, aby naše soudy rozhodovaly aspoň tak rychle jako ty německé. Celý článek k přečtení zde.

Podivné snahy o legalizaci obrazů ruské avantgardy

Ve zdrojovém článku je možné si přečíst skutečnosti o případech, ve kterých byly učiněny pokusy vystavit pochybné obrazy ruské avatgardy ve Francii, Německu a Belgii bez důvěryhodné provenience ve snaze je legalizovat. Jednalo se např o umělce Exter, El Lissitzky, Gončarova, Kandinsky, Malevič, Rodčenko a další. Cestou k legalizaci byla Nadace Dieleghem z Bruselu, kterou založil Rus Igor Toporovski se svojí manželkou. Toporovski spolupracoval s Jeanem Chauvelinem, organizátorem výstavy "Alexandra Exter a její ruští přátelé" na zámku v Tours v roce 2009. Převážná většina obrazů byla padělaná. Jméno Chauvelin se již vyskytlo na našem uměleckém trhu v souvislosti s prodejem obrazu Františka Kupky i v souvislosti s výstavou N. Gončarovové na Alšově galerii na Hluboké v roce 2011. V Gentu mají letos ostudu a problémy jako je měli v Alšovce. Snahu o legalizaci doplňuje snaha padělat katalogy s cílem zajištění provenience. A na závěr již jen námět k zamyšlení nad znalci, kteří potvrzují pravost.

 

DiCaprio investoval do start-upu s uměním

Leonardo DiCaprio investoval do aplikace společnosti Magnus. Aplikace s názvem Shazam for Art má umožnit uživatelům rozpoznávat umělecká díla stejně jako aplikace Shazam hudbu. Impulzem zakladatele Magnuse Resche byla našvanost z nedostatku transparentnosti na trhu s uměním.Uživatelé aplikace si mohou prostřednictvím fotografie uměleckého díla zjistit o něm klíčové informace, jméno umělce, název díla, rok vzniku, historie výstav, cenu nebo seznam podobných uměleckých děl. Je to rozhodně zajímavý počin, který může nahradit nekvalitní či podvodné prodejce. Počet 20 tisíc spolupracujících galerií a 10 milionů děl v databázi je úctyhodné množství. Je jistě složitá na verifikaci, která je základem celé aplikace. Je možné, že propojení technologií a obchodu s uměním je perspektivní a DiCaprio bude mít dobrou investici, ale to se časem ukáže. Aplikace Shazam for Art připomíná ty, které se touto cestou pokoušejí vedle obchodu zamezit šíření padělků. Takové pokusy se objevily i v Česku. Je pravda, že ti, co se v oblasti umění pohybují, jsou k tomuto počinu skeptičtí s tvrzením, že do aplikace se data, a správná data, nejdříve musí zadat, aby bylo s čím porovnávat. A to rozhodně není jednoduchá záležitost. I o této cestě čas rozhodne, zda je správná. Společně s časem budou rozhodovat uživatelé.

Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz

Falešný Modigliani na výstavě v Itálii - žádné překvapení!

Na jaře roku 2017 byla v janovském Palazzo Ducale realizována výstava 21 obrazů Modiglianiho
21 obrazů viděly desítky tisíc návštěvníků. Pravost těchto obrazů zpochybnil Carlo Pepi, odborník na umění z Toskánska. Výstava byla následně uzavřena.
Marc Restellini, francouzský expert na Modiglianiho říká, že na světě je “nejméně
1000 falešných Modiglianiho děl.” Možná jich je ještě víc. Uvedená informace není nijak překvapivá. Co je drahé a vyhledávané, se padělá. Když je to tak lákavé. V roce 2015 zaplatil čínský sběratel umění na aukci v New Yorku za jeho obraz Nu couché (Ležící akt) 170 milionů dolarů.
Celý tento příběh neúspěšné výstavy si můžete přečíst. Napadá mně, jak to bylo s výstavou Modiglianiho v Obecním domě v Praze v roce 2010. Nebyly tam taky nějaké padělky? Z jakého zdroje byla vystavená díla? Janovskou výstavu trochu připomíná i výstava N. Gončarovové na Hluboké. Ta byla taky dříve ukončena. Ony totiž také výstavy mohou mít pouze jeden cíl, a to legalizovat padělky realizovanou výstavou, která se následně uvede do životopisu díla s odkazem na katalog.

Co s tím?

Že mají v Číně problémy s autorským a patentovým právem je možné vidět na soše Hodiny od Wendy Taylor, která sochu dělala pro Londýn. Někomu se tak zalíbila, že ji téměř shodnou vyhotovil i pro Shanghai. Pokud chce někdo věřit tomu, že je to náhoda, ať tomu věří. Je otázka, jak si mají evropští umělci a výrobci chránit své patenty a díla.
Tato otázka je ještě aktuálnější po zjištění, že se autorka obrátila na organizaci zabývající se právy umělců Dacs, stejně jako britskou a čínskou vládu. Přesto, že učinila tyto kroky, vyjadřuje pochyby, že to povede k nápravě plagiátorství.
Pokud sděluje, že “zákony ohledně autorského práva končí, upřímně, na hranicích Evropy a čínské zákony jsou velmi odlišné,” tak to rozhodně není dobrá zpráva..
Dobrá není ani další zpráva, “hnát za to někoho k soudu nebo s tím cokoli dělat není po finanční stránce možné“.

Celý článek k přečtení zde nebo v Zajímavých odkazech.

Zdroj: http://www.independent.co.uk

plzen2015

Logo MK

eu-2

Logo PK