Tři výtvarná díla, která byla několik měsíců zadržována ve Vídni v souvislosti s kauzou Diag Human, byla předána zpět do Česka 22.11.2011. Přes hranice byla převezena po 22.hodině za účasti našeho velvyslance ve Vídni. Je otázkou, zda v budoucnu budou naše kulturní organizace moci bez rizika ztráty děl, či soudních sporů, vyvážet předměty na výstavy. ČT24 23.06, 22.11.2011. Celý článek si můžete přečíst zde nebo v sekci Zajímavé odkazy.
Padělání umění není jen výsadou české kotliny. Padělatelé jsou aktivní i v Británii, jak je možno se dočíst na serveru Artinfo. Je zajímavé, že se padělky prodávají i přes svoji spornou kvalitu. Ještě zarážející je, že padělatel podvedl i Sothebys. Celý článek si můžete přečíst zde , případně v sekci Zajímavé odkazy .
Dne 24.10.2011 v pořadu ČT Na stopě byla zveřejněna reportář o krádeži v galerii Josefa Jíry na Malé Skále. Byly odcizeny obrauy Josefa Jíry a Jana Baucha. Jak je vidět, zloděj měl vkus. Je otázkou, co s nimi bude dělat. Obrazy jsou nafocené a budou zaneseny do policejní evidence PSEUD. S obrazem nepůjde jednoduše obchodovat. Možná jsou lidi, kterým je jedno, že jsou umělecká díla kradená, hlavně že je získali levně. Levný nákup je motorem krádeží. Kdyby tato poptávka nebyla, výrazně by ubyly i krádeže. Jedině tak si lze vysvětlit, že se kradou i velké pískovcové sochy, což ukazuje následující reportáž. Zarážející je, že nikomu z projíždějících po fregventované cestě nebylo divné, že se se sochou manipuluje. Rozhodně by obyvatelé měli mít pozorovací schopnost jako malý svědek z krádeže busty E.Štorcha. Zde je téměř jisté, že skkončila ve sběrně surovin.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1100492707-na-stope/411236100132033/video/
Ředitel aukčního domu Lempertz Henrik Hanstein. to bude mít asi těžké, jak se píše v článku http://www.topzine.cz/falesna-sbirka-jagers-otrasla-trhem-s-umenim , před pěti lety zařadil na titulní stranu katalogu nově objevený originál „Červený obraz s koňmi“ od Heinricha Campendonka a vydražil jej za rekordních 2,9 miliónů eur. Nyní je obžalován z hrubě bezstarostného jednání. Před dražbou si údajně neobstaral odborný posudek o pravosti díla. Kvalitní posudky by měly být u prodávaných významných děl samozřejmostí a znalci by měli za ně nést odpovědnost. Je vidět, že v Německu se jinak vnímá pojem odpovědnosti za způsobenou škodu. Naše problémy můžeme řešit osvojením pozitivních německých zkušeností .
Werner Spies, bývalý ředitel Muzea moderního umění v pařížském Centre Pompidou a světově uznávaný odborník na dílo Maxe Ernsta udělil certifikát pravosti několika "ztraceným" dílům Maxe Ernsta, které se z ničeho nic objevily na trhu s uměním a způsobily nemalou senzaci. Spies se podílel i na zprostředkování dražby údajných originálů od Maxe Ernsta. V jedné osobě se sloučila role experta, který posuzuje pravost obrazů, a prostředníka obchodu. kušeností. Tato praxe je absolutně nepřijatelná. V Česku je před soudem případ, kdy bývalý ředitel významné galerie vystavoval posudky a zároveň sháněl kupující a bral za zprostředkování provizi. Obžalován nebyl, doufejmě, že ponese aspoň finanční odpovědnost. Jeho nekvalitní či podvodnou činností přišel sběratel o 1.800 000 kč.
1.9.2011 začal soud s padělateli modernistů. Koncem měsíce nabídl soudce za spolupráci pachatelům mírnější tresty. Mírnější znamená v Německu 6 let nepodmíněně. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/137675-soud-nabidl-padelatelum-obrazu-nizsi-tresty-za-priznani/ . Podle rozsudku z 27.10.2011 je zřejmé, že pachatelé na spolupráci šli a pravděpodobně pomohli určit další obrazy, které padělali a s falešnou legendou prodávali. Je otázka , zda určili všechna falza. Zbývající nabyvatele obrazů s touto legendou čeká asi těžké rozhodování, zda si obraz nechat důkladně prověřit. Z případu by si měli sběratelé a investoři vzít poučení, že senzační objevy obrazů se musí důkladně prověřovat, a to všemi dostupnými způsoby. V našich podmínkách by bylo žádoucí, aby se prověřovala díla s hodnotou nad sto tisíc korun. Za zmínku stojí, že německému soudu trvalo vynesení rozsudku necelé dva měsíce. V Česku se pohybujeme v jiném časovém horizontu. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/140997-nejvetsi-padelatele-obrazu-od-dob-valky-pujdou-do-vezeni/
Dne 27.10.2011 přinesla ČT zpávu, že kárnou novelu zákona o znalcích a tlumočnících vrátil senát do poslanecké sněmovny. Vzhledem k tomu, že senát navrdl pouze dílčí úpravy, dá se předpokládat, že novela zákona bude sněmovnou přijata. Bude potřeba hlídat účinnost novely, aby se případné nedostatky nedostaly do připravovaného nového zákona o znalcích.
Policie v červnu 2011 odložila trestní oznámení Jana Kanyzy na neznámého pachatele, který vyhotovil obraz a signoval jej jeho jménem. Policie provedla několik výslechů a tím šetření vlastně skončilo.
Nikdo se nepřiznal, že obraz padělal ani že se na padělání a distribuci podílel. Pachatel tudíž nebyl a věc byla odložena. Obvodní oddělení na Malé Straně v Praze odvedlo nedostatečnou a zbytečnou práci. Na zamyšlení je i role soudního znalce Dvorského z oboru Ekonomika-ceny, odhady, ten pravost nepotvrzuje, ale pouze konstatuje, že „na základě porovnání předmětného obrazu s obrazy od herce Kanyzy lze soudit, že se jedná o jeho autorské dílo.“
V tom , aby se čert vyznal, nepotvrzuje, ale soudí, že se jedná o autorské dílo Kanyzy. Pokud vycházel znalec z podpisu, tak tam je skutečně napsáno nepřehlédnutelně Kanyza. Takovéto znalce však oblast výtvarného umění nepotřebuje. Takový postup dostal do problému majitele síně Bussmark i dalšího nabyvatele Galerii Linea. Takový znalec je zbytečný, stačí, když si zájemce o dílo ve výsledkových listinách aukcí zjistí, jak je autor hodnocený.
Je zapotřebí, aby v zákoně o znalcích bylo jasně jako podmínka uvedeno, že před stanovením ceny díla musí být rozhodnuto o pravosti díla. Od pravosti se odvíjí i cena!!! Výše uvedený případ dokládá neudržitelnost stávající praxe oceňování děl.
Usnesení se nachází v sekci Soudní rozhodnutí.
